V principu nemám nic proti nápravě jednoho z nejkomplikovanějších daňových systémů na světě, který je jako na potvoru zrovna u nás. Výpočet daní by měl být jednoduchý, stejně jako by měl být stálý a předvídatelný, obdobně jako psané právo samo. Podnikatel se musí při svém plánování dívat dál, než na příští měsíc nebo i rok, když přemýšlí o práci pro sebe a své zaměstnance. Musí otáček každou korunu, a když se chce například u banky zadlužit, aby na rozvoj měl, rozvahu dělá na delší období, než je živostnost našich vlád, nemluvě o živostnosti jejich ministrů. Návrh Andreje Babiše, který by měl prý přinést do státního rozpočtu cca 3 mld navíc, však žádnou nápravou není. Součástí nápravy by totiž muselo být přehodnocení výše daní a povinných odvodů jako celku a u všech provázaně. Návrh ministra financí je poplatný jen jeho přesvědčení, ne nepodobnému Mládkovu „jsou to paraziti“, že živnostníci jsou státnímu hospodářství v podstatě k ničemu, a že hlavní slovo mají mít korporace. Jako je ta jeho.
„Fašismus principiálně připouští soukromé vlastnictví, a to včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků; avšak pouze za předpokladu, že tyto výrobní prostředky budou sloužit kolektivnímu prospěchu. Konkurenční prostředí volného trhu bylo přípustné v mikroekonomice, avšak v makroekonomickém měřítku vládl korporativismus a často monopolismus. Řízení podniků probíhalo na principu tzv. tripartity, tedy zástupců majitele, pracujících (odborů) a státu (vůdce). Za příčinu vítězství fašismu v evropských zemích je možné považovat nestabilitu a nejednotnost místních (většinou koaličních) vlád, přetrvávající ekonomickou, politickou a společenskou krizi, nedůvěru veřejnosti k demokratickým principům a také obavy vyšších a středních vrstev.“
Výše uvedený citát není jen definicí fašismu z Wikipedie. Tohle by si mohl Andrej Babiš narovinu napsat do svého politického programu. Bylo by fér, kdyby to lidi mohli číst černé na bílém a nežili v bludu, že „ANO, bude líp“. Ano, žijeme v nestabilitě a nejednotnosti koaličních vlád, v přetrvávající ekonomické, politické a společenské krizi, v období stále rostoucí nedůvěry k demokratickým principům. V takovém období vidí mnoho lidí východisko ve volbě fašistických praktik, aniž by vůbec tušili, co to fašismus byl a je, a proto jim jejich volba jako fašismus nepřipadá. V takovém období lidé volí vůdce. U nás Andreje Babiše.